Strach oslabuje imunitní systém
Pro nás je důležité, že přijetí zdravého způsobu života může podstatně oddálit příznaky spojené se stárnutím, podle některých autorů až o 30 let. Stárnutí podle názorů Dálného východu je spojeno s poklesem množství a kvality životní energie (čchi), což má další důsledky na vnitřních orgánech a ve všech systémech organismu – krevním oběhu, imunitním a hormonálním systému aj. Spolupůsobí i psychická rovina, umožňující svým vlivem život zkrátit nebo prodloužit. Je známé, že pocit beznaděje může vyvolat i symptomy tělesného onemocnění; opačně působí pocit naděje nebo lásky, kdy se člověk má stále na co těšit. Proto je důležité nepodléhat záporným emocím, které mají přímý vliv na tělesné procesy; obě stránky spolu úzce souvisejí, nic se nemůže odehrávat pouze v těle nebo jedině v duši. Proto např. i strach – ať přímý, nebo zprostředkovaný, působící zvláště přes hormonální odezvu – může organismus vyčerpávat a snižovat i jeho imunitu.
V japonské metodě zen šiacu se říká, že imunitní a lymfatický systém je řízen trojitým ohřívačem. Jak uvádí Athoff (1997, s. 92), relaxační cvičení působí vzestup T-lymfocytů (důležitých v imunitních reakcích), hypnóza a řízená představivost zvyšují míru imunoglobulinů, které jsou hlavní složkou imunitního systému. Relaxace nebo meditace, dechová cvičení a podobné techniky snižují úzkost, uvolňují svalové napětí a posilují imunitní systém. Také vizualizace léčebného procesu zvyšuje jeho účinnost.
Bylo pozorováno, že vojákům vítězící strany se zranění hojí rychleji než jejich protivníkům. Tento jev lze aspoň zčásti vysvětlit tím, že strach nebo stav beznaděje prohrávajících oslabuje jejich imunitní systém a tedy i imunitu vůči infekcím. Tyto okolnosti jsou v Evropě známé přinejmenším od první světové války. Kladný vliv na imunitu má i houba šitake (houževnatec jedlý, Lentius edodes), která rovněž ničí houbové infekce. Česnek a třapatka nachová (Echinacea purpurea) zlepšují funkci makrofágů (buněk pohlcujících větší částice v organismu, např. části odumřelých buněk, cizorodé částice).
Tělesná uvolněnost
Tělesné uvolnění šetří tělesnou i duševní energii a zároveň je prožívání uvolnění příjemnější než prožívání napětí. Člověk by měl být uvolněný po většinu svého života, pochopitelně kromě doby, kdy je svalová kontrakce nezbytná. Výjimku tvoří také svalové skupiny, které zachovávají správnou polohu těla. Důležité je i uvolnit svaly obličeje (mimické), které se u většiny lidí s přibývajícím věkem dostávají do trvalého napětí.
Všeobecná doporučení pro dosažení tělesného uvolnění se týkají vědomého uvolnění tří oblastí na obličeji: uvolnit tváře, svaly kolem úst a kolem očí. Někdy se doporučuje více se soustředit i na uvolnění místa mezi obočím („třetí oko“).
Pak je třeba vyrovnat a uvolnit šíji a ramena. Je dobré přidat mírný úsměv, který vyhladí čelo, a navodit si pocit, že lokty visí. Löventhal (1999, s. 97) se zabývá především uvolněním některých tělesných kloubů. V podstatě jsou dvě možnosti: vědomě uvolnit svaly např. paží, což vede i k uvolnění kloubů, nebo se soustředit přímo na uvolnění kloubů, čímž se uvolní i svaly kloub ovládající. „V těle je devět kloubů, klíčových míst, která musíte uvolnit. Tři najdete v pažích, tři v nohou a tři v zádech. V pažích je to zápěstí, loket a rameno, v nohou kyčel, koleno, kotník. A v zádech kříž, krk a vrcholek hlavy.“ Doporučuje se přednostně se věnovat kloubům paží, z toho nejprve zápěstím, dále loktům a pak ramenům. Zajímavé je doporučení uvolnit i šlachy mezi sousedními klouby, ale také kosti, což patří k určitým hlubším poznatkům v tchaj-ťi-čchüanu a je snad i jednou z možností boje proti osteoporóze. Zmíněné klouby horních a dolních končetin vzájemně tvoří tzv. tři vnější harmonie tchaj-ťi-čchüanu, tzn. ramena se při cvičení pohybují spolu s kyčlemi, kolena spolu s lokty a zápěstí spolu s kotníky. „Jakmile se uvolní kříž, začne čchi stoupat vzhůru“ (Lowenthal, s. 98).
Zhang a Sun poznamenávají (1988, s. 92), že klíčovým bodem relaxace celého těla je relaxace pasu a že za uvolnění v umění života Dálného východu považují toto: „…na tělesné úrovni se projevuje v dobrém, vyváženém tonu svalstva a v hlubokém, klidném dechu, na duchovní úrovni v koncentraci, bdělosti a pozornosti.“
Gao Yun (2000, s. 111) vidí smysl uvolnění v tom, že se tělo stane citlivějším na vnitřní prostředí. Tato citlivost vytváří zpětné vazby a tělo se pak opětovně přizpůsobuje svému nervovému systému.
Je běžné, že se člověk usmívá, když se cítí dobře. Méně známé je, že sám výraz tváře, který vyjadřuje pohodu, pohodu také spoluvytváří, tudíž vztah mezi výrazem a duševním i fyzickým stavem je oboustranný. Když se usmíváme, uvádíme se do příjemnějšího a funkčnějšího stavu než obvykle. Navíc skutečnost, že jednoduchý úsměv mění chemismus organismu a zvyšuje imunitu, doložili výzkumníci z University Clark ve Worcesteru v USA. Dokonce i rodinné oslavy, přátelská setkání a další radostně prožívané události zvyšují imunitu i na několik měsíců. Naproti tomu emoce s negativním nábojem, stres, ale i nedostatek spánku (spánková deprivace) jsou spolu s přetrvávající neúčelnou svalovou tenzí největšími nepřáteli našeho zdraví. To je známé v Číně nejméně od 5. stol. př. Kr. „Tvrdé a silné náleží smrti, měkké a slabé náleží životu“ (Lao-c’, 1969, s. 130). Klidný a relaxovaný stav vede ke snížení srdeční i dechové frekvence a současně k nižší spotřebě kyslíku (70 % normální úrovně), jak ukazují čínské studie, prováděné od 60. let. Z těchto ukazatelů se v čchi-kungu soudí, že je i nižší metabolismus (látková výměna), a proto organismus tak rychle „nevyhoří“, neboť energie zůstává v těle.
